Chomutov - V půlce října se v pražské hale na Podvinném mlýně uskutečnil již třetí Den trenérů mládeže a stovky lidí z celé České republiky zaplnily tribunu. Deset nejlepších trenérů si připravilo ukázky svých tréninků, kterou museli předvést do osmi minut. Vše vyhodnocovala odborná porota. V ní byl Zdeněk Haník (zakladatel Unie profesionálních trenérů při ČOV), Zdeněk Vojta (pedagog, hokejový trenér a metodik pro trénování dětí a mládež), Jiří Holeček (trojnásobný mistr světa a dvojnásobný olympijský medailista), Petr Rydl (hlavní organizátor) a Michal Bíza (loňský vítěz).
Na plochu haly nejprve vyběhli stolní tenisté, dále se představili badmintonisté, ragbisté… Stavěly se mantinely pro trénink ledního hokeje, ale také florbalu. Karatisti si připravili akční scénu, ve které si kluk převlečený za babičku poradil se zloději. Střílely se góly do brány národní házené, nechyběla ukázka dalšího bojového umění – thajského boxu a vše vygradovalo velkým výstupem aerobiček. „Pro trenéry jsou ukázky velice inspirativní, pro přihlížející je to zase velká show a zábava,“ popsal Petr Rydl, strůjce tohoto projektu.
Trenérka Alena Valášková z oddílu KNH Chomutov - národní házená, předvedla společně se svými svěřenci a svěřenkyněmi své 8minutové vystoupení. Z ukázku tréninkové jednotky, které bylo rozprostřené po celé hrací ploše, si odnesla pochvalu od loňského vítěze Michala Bízi, ale také od Zdeňka Haníka. Porota po deseti vystoupeních a ukázkách vybrala čtyři nejlepší, kteří se pak utkali v týmových soutěžích o hlavní ceny.
Do závěrečného boje postoupila Dominika Hýsková z TJ Karate České Budějovice, Tomáš Jirků z HC Stadion Vrchlabí, Matěj Koňařík z florbalového Zlínu Lions a Zdeněk Grygar z Baníku Ostrava. Nejprve si museli vylosovat čtyři svěřence od kolegů, kteří se už dál nedostali. S cizími dětmi seznámili a stanovili taktiku na tři týmové hry. Vítězem třetího ročníku se stal Zdeněk Grygar, jemuž k této trofeji dopomohl svým výkonem chomutovský Martin Najmon.
Vyzpovídali jsme Alču Valáškovou
Jaké jsou tvé pocity?
Smíšené, abych pravdu řekla. Jsem na sebe hrdá a nejen na sebe, ale hlavě na ty děti. Stálo to všechny spoustu úsilí a nervů. Dokázala jsem si, že jsme opravdu tým s velkým T. Díky tomuto projektu jsem zjistila, kolik mám za sebou skvělých lidí a kolik lidí nám drželo palce po celé republice.
Co říkáš na hodnocení poroty a celkově na sobotní dění?
Upřímně, já jsem byla v takovém rozpložení po tom vystoupení, že jsem slova poroty nevnímala asi tak, jak bych měla. Nicméně mě utkvěla v hlavě otázka od loňského vítěze a to zda jsem svým přátelským přístupem k dětem na to někdy nedoplatila. Neustále mi vrtá tahle otázka hlavou, ale stalé docházím k závěru, že jsem odpověděla správně, a to že nedoplatila. Dále mi pak ten samý porotce řekl, že marně hledal ve své mysli někoho, koho by mé děti mohli mít za svůj vzor, jako mají fotbalisti Ronalda atd. a řekl, že mají za vzor mě. S tím ale nesouhlasím, protože kdyby o našem sportu věděl, to co naše děti, tak by zjistil, že je u nás velká spousta výborných házenkářů a v našem klubu je jich hned několik. Hodnocení dalšího člena poroty, Zdeňka Haníka, který řekl, že si váží toho, že jsem předvedla s dětmi i hru, jsem si vzala k srdci. Já jsem tam jela s tím, že chci předvést náš sport a ne sebe. Z té soboty jsem si hodně vzala a změnilo to na vše můj pohled. Jako překvapení a patrona v soutěži jsem měla Ilonu Burgrovou, výbornou českou basketbalistku, což mě dostalo. Je to hřejivý pocit, když taková kapacita jako je ona vám vzkazuje, že vám fandí. Člověk má potom pocit, že není uplně zbytečný.
Vrátila bys něco zpět nebo udělala něco jinak?
Myslím si, a jsem o tom přesvědčená , že jsme udělali vše, co jsme mohli a představili jsme náš sport s velkou parádou. Není nic, co bych změnila. Naopak, jako jediná jsem přivedla na hřiště všechny děti, které se mohli účastnit soutěže s ohledem na její pravidla, protože vybírat „nejlepší“ pro mě nemělo smysl. Zastávám názor, že si to všichni zasloužili a díky všem dětem jsem tam jela. Jediná jsem tam v těch 8 minutách vedla 3 věkové kategorie a ukázala jsem trénink pro všechny, plus samotnou hru.
Jak jste se připravovali na vystoupení?
Málokdo si umí představit, jak obrovská to byla dřina. Několika týdenní přÍpravě jsme obětovali i turnaj starších žáků v Litvínově, kdy nám Oblastní soutěžní komise SČ dovolila turnaj předehrát. Připravili jsme celé vystoupení, kdy jsme vše pilovali a opakovali na trénincích, hledala se vhodná hudba, řešili se bannery , oblečení. Provolalo se nespočetně moc hodin, byli tréninky navíc.
Chtěla bys někomu něco vzkázat?
Chtěla, dětem v týmu... Jsem na vás všechny hrdá. Umístění jsme měli velice dobré na to, že nás hodnotili jako amatérský sport. Jsme tým, a víte, co říkám - jeden za všechny, všichni za jednoho a když vyhraje jeden, vyhráli jsme všichni. Předvedli jste takovou házenkářskou show, že mnohým profesionalům by spadla brada. Ráda bych Vám všem poděkovala za tu dřinu, pot a neustálé opakování všeho dokola. A nazapomeňte, teď zase pokračujeme v trenincích s útokem na náš sezonní cíl - postup na jeden z republikových finálových turnajů.
Ráda bych také poděkovala celému KNH Chomutov za příležitost, oddílu NH Žatec za půjčení branek, oddílu TJ SPOJE PRAHA za zapůjčení brankových sítí a Svazu národní házené za bannery. Dále pak předsedovi KNH Chomutov Miroslavu Smákovi za projevenou důvěru, rodičům a fanouškům za podporu a svému partnerovi za pomoc v trénování a morální podporu
