Chomutovsko - Koniklec otevřený kvete právě v těchto dnech, ale už jen na zhruba na dvacítce míst, především v severních a severozápadních Čechách. Aby z naší přírody úplně nezmizel, připravila pro něj Agentura ochrany přírody a krajiny ČR záchranný program.
V posledních desetiletích konikleců ubylo natolik, že se na některých místech chrání i jednotlivé rostliny.
„Koniklec otevřený doplácí na to, že se během posledního půlstoletí úplně změnilo obhospodařování krajiny. Vyhovovalo mu totiž, že pastva udržovala nízké trávníky podobné stepím. Bez ní krajina postupně zarůstá a koniklecům a další stepním druhům se v ní nedaří. Záchranný program počítá s péčí o jednotlivé lokality, aby se v nich zachovaly či obnovily vhodné životní podmínky pro tuto krásnou rostlinu,“ vysvětluje Petr Vít z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
„V praxi jsme si ověřili, že kromě zarůstání krajiny koniklece čelí i dalšímu nebezpečí. Zvláště zjara, kdy jsou koniklece jedny z prvních chutných rostlin, bývají často jejich květy i listy doslova spásány srnami a daňky či uštipovány bažanty. Právě proto je na některých místech opatřujeme klíckami, které tomu mají zabránit. Takové klícky jsou nyní vidění i v Českém středohoří,“ popisuje Kateřina Tremlová z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
Místa, kde koniklec otevřený doposud roste, se pravidelně kosí, vyhrabává se suchá tráva, někde se obnovila pastva ovcí a koz, vyřezávají se nálety. Součástí záchranného programu je také pěstování konikleců, do něhož je zapojeno několik botanických zahrad. Vypěstované rostliny slouží k podzimním dosadbám na některá místa, kde koniklece již rostou. Poloha každé rostlinky je přesně zaznamenaná, aby se mohla vyhodnotit úspěšnost výsadeb.
Koniklec otevřený je dlouhověká rostlina s dlouhým kořenem, na jednom místě může růst desítky let a vytvořit bohaté trsy s desítkami modrofialových květů. Doma je v jihoruských stepích, odkud se jeho areál táhne až do střední Evropy. Lodyha i listy jsou hustě bělavě chlupaté. Po odkvětu koniklec připomíná chlupatou kouli, kterou tvoří nažky s dlouhým chmýrem.
„Záchranné programy pomáhají v naší krajině udržet vzácné druhy rostlin a živočichů. Zároveň ale nepomáhají jen těm druhům, pro které se připravují – například udržování krajiny, aby nezarůstala, neprospívá jen konikleci, ale řadě dalších druhů rostlin či hmyzu. Záchranných programů nyní běží již třináct, díky nim se z naší přírody nevytratil třeba hvozdík písečný český, daří se zvyšovat počty syslů či užovek stromových. Nyní připravujeme další, evropský projekt PROSPECTIVE LIFE nám umožní věnovat péči širšímu spektru ohrožených druhů včetně volně žijících opylovačů,“ dodává František Pelc, ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, která záchranné programy realizuje.
