V nadcházejících volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR oslovujete voliče sloganem „Nebát se používat zdravý selský rozum“. Vybavíte si, kdy podle vás zdravý selský rozum v rozhodování o veřejném životě chyběl?
Nedávným příkladem, kdy se zdravý selský rozum krčil v koutě, bylo zrušení tzv. lavičkové vyhlášky Ústavním soudem ČR v některých městech v Ústeckém kraji. Vyhláška zakazuje sezení na stavebních prvcích, které k tomu nejsou přímo určeny. Jako starosta Krupky, která má rovněž platnou tuto vyhlášku, vím přesně, o čem tato vyhláška je a není to diskriminace jedné skupiny obyvatel, jak si ji někdo mylně vykládá. V Krupce jsme ke schválení této vyhlášky přistoupili až po vyčerpání všech možností, jak ochránit obyvatele města před rušením, omezováním a obtěžováním ze strany sociálně nepřizpůsobivých. Při výběru lokalit, kde bude zákazová vyhláška platná, jsme vycházeli z konkrétních případů. Opakovaně naši strážníci řešili problémy lidí, kteří se vraceli domů z práce či z obchodu do svých bytů, kde řádně platí nájemné i všechny poplatky s bydlením související, a museli čelit verbálním útokům plným vulgarismů ze strany spoluobčanů. Často se báli projít po schodištích před domy, které byly v obležení hlučných skupinek jejich sociálně nepřizpůsobivých sousedů. Setkávali se pravidelně s neochotou uvolnit průchod, s nadávkami a výsměchem. Takovou situaci nemůže pochopit nikdo, kdo se s ní denně nesetkává. Já tu žiju a sociální problémy mám denně na očích.
Jsou to opět města v Ústeckém kraji, která jako první zavádí opatření obecné povahy, kterým zakazují vyplácení dávek hmotné nouze, konkrétně doplatku na bydlení v oblastech se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů. Je to podle vás rozumné opatření?
Je to způsob, jak omezit obchod s chudobou a zároveň ochránit sociálně vyloučené lokality v městech Ústeckého kraje od přílivu další sociálně nepřizpůsobivých obyvatel z jiných částí republiky. Už nyní má Ústecký kraj největší počet obyvatel v sociálně vyloučených lokalitách ze všech krajů v republice. Musíme využít každou možnost, jak tohle stěhování za sociálními dávkami zastavit. Majitelé domů a bytů, kteří si nájemníky vyhledávají výhradně mezi příjemci sociálních dávek a těží ze štědrosti našeho sociálního systému, většinou neinvestují do údržby svých nemovitostí. Cena ostatních nemovitostí v dané lokalitě zákonitě klesá a život vedle sociálně nepřizpůsobivých sousedů se pro ostatní obyvatele lokality stává nesnesitelným. Nechci mít z Ústeckého kraje, kde jsem doma, periferii republiky plnou sociálních problémů. Rozum mi říká, že to není ideální řešení, ale je to první krok, jak obchod s chudobou zastavit.
Jak byste se zdravým selským rozumem řešil problém nezaměstnanosti v Ústeckém kraji?
Opět se musím odkázat na příklad Krupky. V roce 2000 jsem se jako člen vedení města podílel na založení průmyslové zóny. Reagovali jsme tehdy na zvyšující se nezaměstnanost v regionu. Průmyslovou zónu jsme vybudovali bez využití dotací. Dnes zaměstnává tři a půl tisíce lidí a v Krupce a okolí je prakticky nulová nezaměstnanost. Kdo pracovat chce, v průmyslové zóně práci najde. Při řešení nezaměstnanosti je především nutné používat rozum. Budovat průmyslové zóny na vhodných místech atraktivních pro investory, přizpůsobit školství tomu, co chtějí zaměstnavatelé. Když je hlad po technických profesích, neměly by školy chrlit ekonomy a nezaměstnatelné administrativní profese. A průmyslové zóny by se neměly stavět na místech, která jsou pro investory obtížně dostupná a nezajímavá.
