Klášterec nad Ohří - Na slavnostním setkání v kině Egerie v Klášterci nad Ohří byli pamětním listem a medailí oceněni současní i předchozí strážníci, bývalí starostové a starostka města i velitelé Policie ČR a hasičů.
Zazněla přitom slova díků za nelehkou práci našich strážníků. Přítomní starostové se shodli na tom, že se podařilo vybudovat profesionální sbor. Všechny přítomné pak pobavilo vzpomínkové pásmo fotografií, tkerým si všichni připomněli vážné i nevážné chvíle služby.
Čtvrtstoletí městské policie v Klášterci nad Ohří připomínají Klášterecké noviny rozhovorem se Světlanou Kadlecovou, která slouží u městské policie již od jejího založení. Navíc je jednou z prvních žen v republice, které začaly působit v této profesi.
Jak jste se dostala k práci u městské policie?
Povoláním jsem zootechnička, po revoluci se ale rozpadl státní statek, kde jsem pracovala, tak jsem se přihlásila do výběrového řízení. Dnes tuto práci dělá i můj nejmladší syn a přítel. Manžel mi před lety tragicky zahynul, zůstala jsem sama se třemi dětmi. Cením si toho, že mi vycházeli mí nadřízení vstříc v době, kdy jsem měla malé děti, mívala jsem tehdy jen ranní směny. I po manželově smrti jsem tu zažila podporu, nebylo to pro mě jednoduché.
Jak vzpomínáte na první léta u městské policie?
K výkonu funkce strážníka je třeba získat osvědčení ke splnění odborných předpokladů. K tomu je zapotřebí mít výcvik sebeobrany a získat zbrojní průkaz. Sebeobranu nás učili policisté v Chomutově, zbrojní průkaz jsme tenkrát dělali ve Všehrdech. První zkoušky jsem skládala před komisí Ministerstva vnitra ČR na Policejní akademii v Praze. Mimochodem taková malá maturita, která se opakuje každé tři roky. Dnes existuje výběr školicích středisek a uchazeč musí mít maturitu. Z našich předchozích velitelů ráda vzpomínám na pana Branislava Matyse, vnesl do všeho řád. Byl spravedlivý a pracovitý. Měl všeobecný přehled a věděl o všem, co se ve městě událo. Dodělal si vysokoškolské vzdělání a dnes pracuje jako kriminalista v Pardubicích.
Jak je to u žen s výstrojí, liší se od té mužské?
Naši výstroj určuje vyhláška ministerstva vnitra, jednotlivé městské policie si pak směrnicemi upravují, co přesně budou jejich strážníci nosit. Ze začátku měli všichni strážníci černé kalhoty a bundu, modré košile. Dnes jsou na výstroji hlavně reflexní prvky a oblečení je i z příjemnějších materiálů, třeba fleece vesty. Jako žena bych mohla mít i sukni a klobouček, to bychom pak vypadaly jako policistky v Anglii (smích). Radši ale nosím stejnou výstroj jako muži, je to praktické. Musím zvládnout všechnu práci jako kolegové muži, nemám žádné úlevy. Nedokážu si představit, jak za někým utíkám v sukni a podpatcích. Žen u městské policie v posledních letech postupně přibývá, ale ze začátku jsem byla na okrese jediná, začala jsem razit cestu ostatním ženám. Žena jinak jedná s lidmi, je to i určitý psychologický moment.
Jaké přečiny jste řešili v začátcích městské policie, mění se v průběhu let?
V 90. letech tu bylo hodně nezaměstnaných a bezdomovců. Bezdomovci přespávali různě po vchodech. Mezi nimi docházelo k násilí, ničili majetek, kradli kovy. Opíjeli se. Často se kradlo v obchodech, měli jsme tu třeba jednu alkoholičku a kleptomanku zároveň, ta kradla denně. Podařilo se ji přivést k léčbě. Ve spolupráci se zdravotníky a odborem sociální péče nám viditelně ubyli psychicky narušení nebo nemocní jedinci. Bylo tu hodně čichačů zejména toluenu, mnozí jsou již po smrti. Tenkrát to byla snadno dostupná návyková látka, kterou mohli nakupovat i nezletilí v drogerii. Proto byl v průběhu let prodej toluenu zákonem upraven. Zákon také upravil výkup kovů, dnes musíte prokázat totožnost a uvést číslo účtu, kam poslat peníze.
Vyhláška z roku 1999 řešila i prostituci, to byl takový problém?
Prostituce byla velkým problémem, protože pro mnoho žen to byl v 90. letech relativně snadný výdělek. Stávalo jich zde hodně, průběžně okolo E 13 v obou směrech, jak na Karlovy Vary, tak na Chomutov. Vyhlášku o omezení činností narušujících veřejný pořádek připravil pan Matys ve spolupráci s městem, podařilo se tak vytlačit veřejné nabízení sexuálních služeb z centra města. Byly stanoveny zóny, kde se prostituce smí nabízet. Dnes se počet žen nabízejících sex výrazně omezil. Ty nám známé stále chodí za hranici našeho katastru směrem na Perštejn.
A co další problémoví občané?
Přetrvávají problémy s alkoholiky, není záchytka. Bývá i obtížné poznat, kdy je takový člověk ohrožen na životě, kdy volat záchranku. Máme sice školení první pomoci, ale zdravotníci nejsme. Někdy raději člověka zmoženého alkoholem odvezeme domů, když tedy nějaký ten domov mají. Někteří přišli o byty v privatizaci, kdy se spokojili s relativně malou částkou za prodej. Nebo umřela máma, která syna držela „v lati“, a byt připadl někomu jinému v rodině. Máme zmapovaný počet bezdomovců, i ten se snížil, a to díky ubytovacímu zařízení Naděje. Lidem bez domova zde poskytují nocleh, stravu i ošacení. Spolupracujeme v tomto ohledu s odborem sociálních věcí, dnes už se jedná o jednotlivé případy. Našich znalostí využívá i Policie ČR, se kterou jsme vlastně neustále v kontaktu, se kterou spolupracujeme. S kolegy Policie ČR se mezi sebou známe.
Co se ve městě změnilo z pohledu dnešní doby?
Hlavně se změnil přístup občanů k tomu, co se děje ve městě. Lidé si více všímají svého okolí. Oznamují nám zjištěné nedostatky, spolupracují. Zaznamenali jsme klesající tendenci v narušování občanského soužití. Snížily se počty řešených přestupků ničení majetku a krádeží. Celkově se město změnilo k lepšímu, je tu hodně zeleně, mění se fasády domů, přibyla dětská hřiště. Mění se komunikace a chodníky. Přestože také přibyly parkovací plochy, je jich stále málo. Parkování je velkým problémem. Stále nám narůstá počet přestupků řešených v dopravě.
S čím se v současné době nejvíce potýkáme, jsou psi. Jsou to psí útěkáři, hodně odchycených psů je bez čipu. Platí zde vyhlášky o označování a volném pohybu psů, ale přestože s lidmi často mluvíme a vysvětlujeme jejich povinnosti, dochází k porušování vyhlášek. Strážníci jsou proškolení k odchytu zvířat a mají k tomu potřebné vybavení. Bezvadná je spolupráce se psím útulkem v Ciboušově, a to také nebylo od začátku, často jsme složitě hledali majitele psa.
Jaké kuriózní situace při službě zažíváte?
Hledáme majitele i dalších zvířat, často jsou to koně. U benzinové pumpy se nedávno v noci procházeli koně, kolegyně je odvedla za pomoci psího vodítka do jejich domova, naštěstí byli krotcí. Zažila jsem ale i kousavého a bujného koně, toho jsem se odvést neodvážila. Držela jsem jej s kolegou dále od silnice, až si pro něj přišel majitel. U koridoru na Vary jsme třeba naháněli kozy z Hadova, to trvalo několik dní. Po městě se prochází poměrně často kachny i labutě. To je pak telefonátů. Často se na nás obrací lidé s odchytem netopýrů, mláďat ptáků. Kolega odchytával i hada – užovku.
V počátku mé služby jsem zažila muže, který hromadil odpad v bytě až do výše 1,5 metru. Vyvezli tenkrát několik náklaďáků odpadu.
Pomáháte i záchranářům?
Spolupracujeme se všemi složkami integrovaného záchranného systému. Ze záchranné služby Ústí nad Labem jsem nedávno přijala žádost o zajištění místa pro přistání vrtulníku v Mírové ulici, kdy došlo k vážnému zranění dítěte při pádu ze stromu. Z nemocnice Kadaň často přijímáme oznámení o tom, že jim odešel nějaký pacient, abychom jej našli, jestli je v pořádku. Za pomoci kamer se mi podařilo najít nemocnou paní, která odešla jen tak v pyžamu. S hasiči zajišťujeme místa dopravních nehod.
Jak vnímáte své povolání?
Před 25 lety, když jsme začínali, nás lidé brali jen jako ty, co dávají botičky a pokuty. Postupně si městská policie vybudovala své místo ve městě. Informovanost o tom, proč jsme tady, roste. Zákonem nám byly svěřeny pravomoci zasahovat do práv občanů, což na nás současně klade velké nároky. Musíme se vzdělávat, zákony se často mění, technika jde dopředu. Provozujeme kamerový systém, používáme GPS, radiostanice, fotopasti, nové PC programy, vše se zdokonaluje. Musíme se udržovat ve fyzické kondici, střílíme, procházíme školeními o poskytnutí první pomoci atd. Práce je náročná hlavně po psychické stránce. Trvá to, než si strážník získá důvěru občanů. I tak si stále někteří myslí, že jsme tu zbyteční. Přitom se lidé na nás obracejí takřka se vším. Od poskytnutí rad a pomoci po telefonu, až po ty závažné případy, kdy jde někomu o zdraví a život.
I díky naší činnosti se lidé cítí bezpečněji. Kdyby se všichni chovali dobře, nemuseli bychom tu být. Lidi potřebují řád, určité vedení.
Práce je stále dost - nekončí ani tím, že jdeme domů. Vždy jsme k dispozici městu a jeho obyvatelům v závažných situacích. Důležitá je prevence, snažit se předcházet škodlivým jevům, věnovat se dětem, starším občanům. Ti jsou často sami a jsou vděční, když si mohou i jen tak s někým popovídat.
Městská policie má v Klášterci nad Ohří své místo, jsme rádi, že se můžeme podílet na tom, aby Klášterec byl hezké a bezpečné město.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů v práci i soukromém životě.
Autorka: Vlasta Fišrová / Město Klášterec nad Ohří
