Klášterec nad Ohří - V červnu si připomeneme 70. výročí vykonstruovaného procesu se skupinou Milady Horákové. Při této příležitosti si pro vás galerie Kryt přichystala výstavu s názvem Nepřemožená, která vznikla pod taktovkou organizace Člověk v tísni v rámci projektu Příběhy bezpráví.
Galerie vám v červnu představí tento kreslený příběh o životních osudech Milady Horákové, který byl poprvé publikován v USA v roce 1951. První české vydání vyšlo v rámci projektu Příběhy bezpráví v červnu 2010 a od tohoto roku je také připraveno jako putovní výstava.
„Svůj trest nesu odevzdaně. Před soudem svého svědomí jsem obstála.“ To napsala Milada Horáková v posledním dopise, který dokončila hodinu a půl před svou popravou.
Poprava Milady Horákové, české právničky, političky a bojovnice za práva žen, následovala po komunistickou stranou vykonstruované procesu, ve kterém byla obviněna z velezrady a vyzvědačství.
A o co vlastně v celém procesu šlo?
Šlo o vykonstruovaný politický proces s Miladou Horákovou a dalšími 12 lidmi. Lidmi z kultury a politiky, kteří měli společného jmenovatele, a tím byla první republika. Proces probíhal na přelomu května a června 1950 a šlo o první velký politický proces u nás, ačkoliv nebyl první a bohužel ani poslední. Vzorem mu byly politické čistky v SSSR ve 30. letech 20. století a probíhaly na přímý příkaz československého prezidenta Klementa Gottwalda. Měl svůj pevně daný scénář, podle kterého byli obžalovaní nuceni „hrát“ své předem připravené role. O rozsudku bylo předem rozhodnuto a jinde, než v soudní síni…
Komunistický režim měl proces skvěle připravený – pod taktovkou StB a sovětských poradců organizovaly závodní výbory KSČ, Lidové milice a uliční výbory podpisové akce tisíce rezolucí od běžných občanů, kteří pro obžalované žádali nejvyšší tresty. Tito lidé podepisovali rezoluce ze strachu – ze strachu o sebe a své blízké pod tlakem a tíhou zkreslených a nepravdivých informací. Ze zahraničí přicházely prosby o milost, protože tyto procesy vzbudily i velký mezinárodní ohlas. Za obviněné se postavil mimo jiné Albert Einstein, Winston Churchill, Eleanor Rooseveltová či spisovatel Jean-Paul Sartre, přesto prezident republiky rozsudek podepsal.
Osmý den procesu proběhly poslední řeči všech odsouzených. Než se dostaly do médií a na veřejnost, musely projít komunistickou cenzurou. Milada Horáková se i v této vyhrocené situaci postavila za svoje Masarykovské a Benešovské ideály a poté následovalo vynesení rozsudků. Padly čtyři tresty smrti oběšením, čtyři tresty doživotního vězení a pět trestů od dvaceti do dvaceti osmi let. Milada Horáková byla popravena v pankrácké věznici 27. června 1950 a spolu s ní byl popraven oběšením také historik a literární kritik Záviš Kalandra, bývalý štábní strážmistr SNB Jan Buchal a podnikatel Oldřich Pecl.
Ve stejné době, 16. června 1950, byl na Pankráci popraven také student Univerzity Karlovy Veleslav Wahl, za rozvracení lidově demokratické republiky a velezradu (čili propagaci myšlenek Tomáše Garrigue Masaryka). A připomeňme ještě jednu z prvních obětí komunismu u nás, kterou s Miladou Horákovou pojila stejná stranická příslušnost, a to tajemníka národně socialistické mládeže Petra Konečného. Ten byl již v červnu 1948 tajně unesen Stb, následně krutě vyslýchán, mučen a poté převezen do lesa k Banské Bystrici, kde byl bez milosti zastřelen.
„Padám, padám, tento boj jsem prohrála, odcházím čestně. Miluji tuto zem, miluji tento lid, budujte mu blahobyt. Odcházím bez nenávisti k vám. Přeji vám to, přeji vám to…“ …tak zněla poslední slova Milady Horákové a ve svém posledním dopise, který byl učený především rodině, mimo jiné napsala:
„…jdu s hlavou vztyčenou – musí se umět i prohrát. To není hanba. I nepřítel nepozbyde úcty, je-li pravdivý a čestný. V boji se padá, a co je jiného život než boj…“
Výstava začíná 5. června prozatím bez vernisáže. Výstava bude přístupná denně včetně víkendů od 8:30 do 17:00.
