Žatec - Padesát let v jednom manželství? Proč ne. Nestává se to běžně, ale také to není úplně výjimečné. Ale strávit 50 let v jedné práci a v jedné budově? To už je ojedinělé. A právě tímto unikátem se může chlubit matrikářka městského úřadu Drahuše Laiblová.
Je zároveň pracovnicí, která na žatecké radnici působí nejdéle.
Když na městský úřad, tehdy městský národní výbor, 19. srpna 1974 nastoupila, nejprve působila na stavebním úřadě, pak chvíli na odboru školství. „Potom jsem byla chvíli na vnitřním odboru a poté mi nabídli místo na matrice. Prošla jsem si na úřadě takové seznamovací kolečko. Matriku tehdy řídila Růžena Vaňková, to bylo za starosty Františka Melče,“ vzpomíná Drahuše Laiblová.
Práce ji vždy bavila. I proto, že má ráda lidi. Obnáší zapisování miminek a svateb, ale také úmrtí. Někdy jde o jednoduché úkony, jindy je práce složitější, třeba když je třeba shánět podrobnější informace až na ministerstvu vnitra. K povinnostem patří i účast na vítání občánků či zlatých či diamantových svatbách.
Zajímavé je určitě pozorování, jak postupuje čas. „Zpočátku jsem vdávala svoje kamarády, spolužáky a vítala jejich děti. Teď už vdávám jejich děti a vítám i jejich pravnoučata,“ usmívá se dlouholetá žatecká matrikářka.
Zejména při svatbách dochází k různým zajímavým událostem. Buď je to kvůli místu obřadu, které nemusí být jen na radnici či v Křížově vile: oddává se třeba na zahradách rodinných domů, na hřišti či ve chmelařské jídelně. Nebo kvůli okolnostem, které si přejí snoubenci. „Zažila jsem svatbu motorkářskou, kdy byli všichni v kůži, včetně nevěsty v krásných kožených šatech. Nebo vodáckou. Ženich s nevěstou sjížděli Ohři a přistáli v Žatci. Vzali loď na ramena, přišli na radnici, po obřadu se zase převlékli do vodáckého a pluli dál. Zažila jsem také několik dvojsvateb sourozenců,“ popisuje D. Laiblová.
Jednu unikátní svatbu ostatně zažila právě v minulých dnech: Nevěstě šli za svědky její dědeček a babička, kteří před několika měsíci sami oslavili významné výročí, tedy 75 let společného života. „To jsou moc hezké zážitky. Zvlášť v dnešní době, kdy spolu často partneři jen žijí, ale o manželství zájem nemají,“ přemítá matrikářka.
Její práce ale nebývá vždy jen veselá a radostná. Vidět a zapisovat zesnulé není příjemné, zvlášť, když jde o známé.
A vyloženě nepříjemné bývá někdy chování lidí, což se hlavně v poslední době stává stále častěji.
Práce matrikářky mimo jiné obnáší asi osm desítek svateb za rok, největší „nával“ bývá hlavně přes léto. Nebo vítání občánků, které probíhá zhruba šestkrát do roka. A také kuriózní zážitky, jež žádná jiná profese nemůže přinést: To když matrikářka je u svatby svých dětí také jako matka, nebo u vítání občánků jako babička.
Další specialita Drahuši Laiblovou čeká příští rok, kdy oslaví zlatou svatbu se svým mužem. Má výhodu, že si může vybrat, zda bude jen oslavenkyní, nebo i úřednicí.
