Dubí – Jméno fenky Meggie zmiňovala na začátku března všechna lokální média. Tehdy se jí podařilo vypátrat ztraceného muže, který v těžko přístupném terénu na Lovosicku uklouzl ze skalnatého svahu a po chladné noci byl ve vážném stavu. Rodina jej postrádala od předchozího dne. Fenka Meggie si pozornost a pochvalné řeči dle její majitelky velmi užívá. Stejně jako samotný proces pátrání. Bere jej jako hru.
„To, že se Meggie věnuje vyhledávání, je vlastně náhoda. Odmalička ji trénuji na sport. V disciplíně Flyball je pro rok 2023 mistrem BCCCZ (Border Collie Club Czech republic) a 2. vícemistrem ČR.
K tomu s týmem, se kterým běhala, obsadila v Evropě dvanácté místo. Později jsem si ale pořídila ještě druhou border kolii, že budou sportovat spolu. Jenže Arga to nebavilo a začala jsem se s ním věnovat vyhledávání v sutinách,“ začíná své vyprávění Monika Karásková.
Monika Karásková s fenkou Meggie s psovodkou Městské policie Praha Romanou Hübnerovou při soutěži Štěkna. Foto: soukromý archiv Moniky Karáskové
Jak už to tak bývá, když vyrazila na trénink na vyhledávání s jedním psem, logicky vzala i druhého. „Meggie ale víc bavilo plošné vyhledávání, tedy ve volném terénu. A nakonec se ukázalo, že je ještě lepší než Argo,“ podotýká. V podmínkách naší republiky je vyhledávání v terénu mnohem žádanější než v sutinách, ke kterému dochází jen výjimečně. „Hlavní sezóna vyhledávání ztracených lidí vypukne tehdy, když začne houbařská sezóna. Lidé se ale ztrácí po celý rok,“ dodává chovatelka. Dubští hasiči-psovodi se pomalu ale jistě začínají dostávat do širšího povědomí. „Hasiči a policisté nás volají do terénu již častěji, málokdo ale ví, že nás může s žádostí o pomoc při pátrání oslovit také veřejnost,“ vysvětluje psovodka.
Argo se specializoval na vyhledávání v sutinách. Foto: soukromý archiv Moniky Karáskové
Jaký je rozdíl mezi plošným a sutinovým vyhledáváním? Už z názvu je patrné, že sutinové je spojené s případy, kdy třeba dojde např. k výbuchu plynu a zhroutí se nějaká budova. „Tehdy jde pes do akce tzv. nahatý. Tedy jen s volným obojkem a rolničkou. A jde sám, bez páníčka. Člověka by totiž ty trosky nemusely unést,“ vysvětluje mladá slečna. Při vyhledávání na ploše je pes naopak vybavený dečkou s jasně zřetelným červených či oranžovým křížkem. „Takový symbol pozná každý, a i zraněný člověk či myslivec pochopí, že ten pes přiběhl pomoci, a ne někoho pokousat. Vyhledávání u nás nefunguje jako je tomu ve filmech, že se psovi dá očichat nějaký kus oblečení pohřešované osoby a on jde po jeho stopě. My si vymezený prostor rozdělíme na sektory a každý projde ten svůj. Pes jde po pachu jakéhokoliv člověka, který se v jeho sektoru nachází. Když něco najde, zůstane stát a začne štěkat. To, že Meggie na Lovosicku našla toho muže, je tedy i trochu štěstí, že jsme dostali přidělený prostor, kde se zrovna nacházel,“ říká skromně Monika Karásková.
Při plošném vyhledávání má na sobě pes speciální dečku, aby bylo na první pohled zřejmé, že jde o člena záchranných složek. Foto: soukromý archiv Moniky Karáskové
Do terénu tehdy vyrazila se svými kolegy z jednotky dobrovolných hasičů města Dubí i s policisty. „I policisté a strážníci mají své skupiny psovodů, známe se mezi sebou, zvou nás na různá cvičení. Pes se nesmí bát v terénu, trénujeme proto třeba i slaňování či vyhledávání na vodní hladině ze člunu,“ poznamenává.
Psi se cvičí i na vyhledávání utonulých. Foto: soukromý archiv Moniky Karáskové
Jak už bylo zmíněno, Monika Karásková je členkou skupiny psovodů dobrovolných hasičů města Dubí. Velitelem psovodů je Miroslav Řeháček, jeho žena, psovodka Petra Řeháčková má splněno několik atestačních zkoušek na sutinu i plochu. „Aktuálně je nás zhruba 8 lidí a 15 psů. Trénujeme, jak čas dovolí. Někdy to je jednou za dva týdny, jindy je to dvakrát týdně. Když se podaří domluvit trénink v sutinách s nějakou stavební firmou, která bourá budovu, je to pro nás velký přínos a snažíme se čas k nácviku využít maximálně,“ vysvětluje. Kdyby kdokoliv ze čtenářů plánoval demolici objektu, určitě může ruiny nabídnout dubským psovodům k tréninku, stačí se ozvat na Facebook na profil Hasiči Dubí, stránky psovodů jsou totiž ve výstavbě.
Monika Karásková se svými kolegy – velitelem psovodů Miroslavem Řeháčkem a psovodkou Petrou Řeháčkovou a psovodem PČR podpr. Jaroslavem Ebelem. Foto: soukromý archiv Moniky Karáskové
Výcvik psů není levná záležitost. „Jsme dobrovolníci, platíme si vše sami včetně výjezdů. Třeba obojek s GPS vyjde na 30 až 50 tisíc, ale vyplatí se. Když pes něco najde a začne štěkat, vy jej podle GPS přesně najdete. Samozřejmě se nás snaží podporovat město Dubí. Pořídilo nám nepromokavé funkční stejnokroje do terénu a psům dečku s označením,“ podotýká Monika Karásková.
Aktuálně někteří dubští dobrovolní hasiči-psovodi budují v Habrovanech u Ústí nad Labem plošný i sutinový trenažér. „Na plošném už samozřejmě můžeme trénovat. Počítáme, že v létě už bychom mohli i na sutinách. Tam je ale ještě práce jak na kostele. Dáváme si velmi záležet. Řada psovodů jezdí trénovat i do zahraničí. My bychom byli rádi, kdyby na oplátku naše nové kynologické centrum lákalo zahraniční kynology trénovat u nás,“ uzavírá Monika Karásková.
Když někde dochází k demolici, snaží se kynologové vyjednat aspoň pár dnů, aby v sutinách mohli trénovat. Foto: soukromý archiv Moniky Karáskové
Momentálně se tato mladá dáma, která i ve svém civilním zaměstnání má ke psům blízko (pracuje jako sestra na veterinární klinice v Ústí nad Labem), věnuje opět výcviku dvou psů. Rozloučit se musela s Argem, ten ve věku tří let zemřel na neurologické onemocnění. K šestileté Meggie tak přibyl pes Frennie, papírovým jménem Bona Betula Quadri. I on už zdatně trénuje, Monika Karásková pečlivě vybírala, aby štěně mělo vlohy k vyhledávání již po svých rodičích. „To Meggie je, jak říkám, von bazoš. Jako studentka jsem neměla moc peněz, Meggie mi připomínala mého dřívějšího psa, takže i bez papírů byla jasnou volbou. A nakonec se ukázalo, že je mým životním žolíkem,“ uzavírá své vyprávění Monika Karásková.
Aktuálně má Monika Karásková opět dva psy. Už i Frennie podstupuje výcvik včetně slaňování. Foto: soukromý archiv Moniky Karáskové
