Chomutov - S Janou Hyjánkovou se známe od dětství, poznaly jsme se v jednom sportovním oddíle. Tam ale byla jenom pár let.
Nakonec totiž vyměnila usměvavá brunetka led za atletický stadion a brusle za tretry. Nyní vyučuje na Gymnáziu v Chomutově a věnuje se mladým atletickým nadějím.
1. Od kolika let sportuješ a kdo tě ke sportu vůbec přivedl?
Sportuji od malička. Rodiče nás se sestrou vždy vedli ke sportu. Táta byl výborným atletem a proto bylo jasné, že i my se sestrou půjdeme v jeho šlépějích. S organizovaným sportováním ve sportovním oddíle jsem začala v sedmi letech – byl to oddíl krasobruslení.
2. Proč zrovna krasobruslení?
Chodila tam má starší sestra, tak jako správná mladší sestra jsem to musela taky vyzkoušet. Ale z počátku mě to moc nenadchlo, nakonec jsem na rok chodit přestala a pak se po roce opět vrátila. Vydržela jsem tam do 13 let, pak jsem přešla na atletiku. Byla to skvělá příprava pro mou atletickou kariéru.
3. U bruslení, jak jsi už zmínila, jsi nezůstala, nebavilo tě to?
Dětská léta strávená na krasobruslení byla fajn, spoustu kamarádek, spoustu tréninků, spoustu závodů, soustředění ale i zábavných akcí, kdy náš oddíl jezdil revue během hokejových zápasů známých osobností tehdy československého šoubiznisu. Ale s dospíváním se postava měnila a somatotyp na krasobruslení nebyl příliš ideální. Postupně proto nadšení opadlo a bylo na čase vyzkoušet něco jiného. A protože jsem na školních atletických závodech předváděla skvělé výkony, zkusila jsem atletiku. Po čase se mě chopil trenérsky můj táta a začala éra atletiky.
4. Sportem žiješ už od dětství, rozhodovala jsi se podle toho i při výběru školy?
Od malička bylo mým snem bylo studovat FTVS. Sport byl součástí mého života vždycky, takže bylo jasné, že je to správná volba. FTVS je skvělá škola o sportu, ale ne pro vrcholové sportovce. Skloubit trénink a studium bylo někdy obtížné. V rámci školy jsem si pak udělala i nejvyšší trenérské kvalifikace v atletice a v krasobruslení. To se v budoucnu potvrdilo jako správná volba.
5. Jaké byly tvé největší úspěchy v atletice?
Začínala jsem jako všestranná atletka, vypadalo to, že ze mě bude vícebojařka. Ale pak jsme zkusili trojskok a v dorostenecké kategorii jsem přivezla z MČR medaili. Pak přišlo do Čech kladivo, tak jsme si řekli, že ho vyzkoušíme. A ukázalo se, že to je má disciplína č.1. Na MČR jsem sbírala medaile a několikrát reprezentovala ČR na Poháru mistrů Evropských zemí. Za výkon 62,95m se jistě nemusím stydět.
6. Byla nějaká disciplína, která ti nešla nebo vyloženě tě nebavila?
Nesnášela jsem dlouhé běhání, proto jsem asi také vzdala víceboj. Paradoxem je, že čím je člověk starší, tak ty aerobní cyklické aktivity, které v dospívání nesnášel (kolo, běžky, běh), přijdou postupem času do obliby.
7. Nyní vyučuješ na gymnáziu už několik let tělocvik, odtud jsi se dostala k trénování dětí?
S trénováním dětí jsem koketovala již na gymnáziu. Pomáhala jsem s trénováním dětí kroužku atletiky na ZŠ Příkopy. Během studia v Praze jsem také vedla pohybové kroužky dětí. Když jsem pak dostudovala a vrátila se zpět do Chomutova, oslovila mě trenérka krasobruslení Martina Jelínková, jestli bych jí nepomohla. A tam jsem 3 roky trénovala děti. V roce 2006 pak přišla nabídka učit na gymnáziu.
Skloubit vrcholový sport a vstávání na ranní trénink na ledě a ještě učit bylo náročné, tak jsem se rozhodla, že se budu plně věnovat atletice. Pak bohužel, ale přišlo zranění kolene, které mou atletickou kariéru ukončilo. Všechno zlé je ale k něčemu dobré. Začala jsem trénovat děti v oddílu atletiky, stala se předsedkyní oddílu a začala se tomu naplno věnovat.
8. Baví tě práce s dětmi? Někdy je to určitě náročné.
Kdyby mě to nebavilo, tak to nedělám. I když postupem času je to horší …je to dobou, výchovou… Je to takové „nevděčné“. Někoho „vychováš“ a on pak odejde, ať už za lepšími podmínkami nebo prostě skončí.
9. Co považuješ za svůj úspěch z trenérské pozice?
Ač kladivářka, tak mým největším úspěchem je překážkářka Markéta Štolová. Dovedla jsem jí k titulu mistryně republiky na 100m př., 300m př. a ten samý rok překonala český dorostenecký rekord. Zúčastnily jsme se MS v Keni do 17let, kde vybojovala skvělé 6.místo. Další úspěšná překážkářka, Tereza Čihařová, vloni vybojovala na MČR stříbro na 300m př. a v neposlední řadě Tereza Fisková, skvělá sprintérka, získala před několika lety bronz na MČR na trati 150m.
10. Nedávno jsi se stala maminkou. Jde dohromady péče o dítě, sport a vedení atletického oddílu?
Ze začátku to nebylo jednoduché, Tomášek byl uplakané dítě a nebylo mi příjemné, když jsem byla na hřišti a nebyla jsem to já, která „řvala“. Uvědomila jsem si, že rodina je přednější než atletika. Administrativní práci jsme doma zvládala v pohodě, trenérskou práci jsem na chvíli omezila. Postupem času se vše uklidnilo a teď jsme na hřišti skoro každý den a hřiště se stává Tomíkovo druhým domovem.
11. Půjde syn v tvých šlépějích? Plánuješ ho vést ke sportu?
Určitě s námi bude sportovat od malička. Ale to ukáže čas, jestli půjde cestou atletiky. Samozřejmě bychom rádi, jelikož oba dva s přítelem jsme atleti, kdy byl jednou atlet. Ale když jednou přijde s tím, že chce hrát fotbal nebo zpívat ve sboru, asi s tím nic neuděláme. Hlavně ať je zdravé spokojené dítě, to je nejdůležitější.
12. Co plánuješ do budoucna, co se sportu týká?
No, co se týče aktivního sportování, tak určitě se pokusím podpořit ženské družstvo, které vloni vybojovalo první ligu. Snad nějaký ten bodík urvu, i když bez tréninku už to půjde těžko ?
A samozřejmě dál povedu oddíl a budu aktivní v trenérské činnosti. A uvidíme, třeba tu nějakého účastníka olympijský her jednou vychovám. (Směje se)
