Ústecký kraj - 37letý Karel Šplíchal z Málkova na Chomutovsku je muž několika profesí. Především je to ale záchranář a dobrovolný hasič. Byl povolán, aby se svým psem Jerrym odjel do Bejrútu.
Tam 4. srpna došlo k výbuchu. Explodovalo tam 2750 tun dusičnanu amonného. Ve stejném skladu se měla skladovat i pyrotechnika. Následky výbuchu byly tragické. K 10. srpnu média uváděla 220 mrtvých, asi 110 nezvěstných a přibližně 6 tisíc zraněných. Přibližně 300 tisíc lidí přišlo o střechu nad hlavou.
1. Karle, kdo tě oslovil, abys odletěl do Bejrútu se svým psem pomáhat?
K povolání došlo prostřednictvím Generálního ředitelství HZS ČR.
2. Jaké bylo rozhodování? Měl jsi okamžitě jasno, že pojedeš nebo jsi se rozhodoval?
Nebylo vůbec o čem přemýšlet. Ihned jsem potvrdil možnost výjezdu a odjel jsem domů balit věci.
3. Co se ti honilo hlavou? Přeci jenom nešlo o cvičení, ale o ostrou akci?
Hlavou se mi toho honilo hodně, ale byl to vlastně jen rychlejší odjezd na trénink. I doma jsem se snažil o to, aby Jerry nic nepoznal.
Karlův psí parťák při akci.
4. Byl jsi jediný dobrovolník mezi profesionály. Jak ses cítil?
To je otázka spíše na kluky z HZS. Já se cítil jako plnohodnotný člen týmu a věřím, že u nich to bylo stejně.
5. Jaké byly přípravy na cestu?
Mám trochu problém s balením. Nedokážu se nijak úsporně zabalit ani sám, natož se psem. Když bylo v listopadu 2019 zemětřesení v Albánii, zabalil jsem si vše potřebné do batohu, a i když se nakonec neodjelo, nechal jsem vše zabalené a to se teď hodilo.
6. Jaký byl let? Byl jsi nervózní?
Byl to můj první let se psem, pořád jsem nevěřil tomu, že jsme s Jerrym součástí záchranného týmu, ale nervózní jsem nebyl.
7. Jak cestu zvládl Jerry? Pes přeci jenom letadlem nelétá každý den, musel jsi ho nějak na let připravit?
Jerry je naučený na svou klec a je mu jedno, jestli je na zahradě, v autě, vrtulníku, na člunu, nebo teď v dopravním letadle. Cestu všichni psi zvládli na jedničku.
Karlův psí parťák Jerry.
8. Jaký byl tvůj první pocit, když jste přiletěli na místo?
První pocit byl ten, že to psi budou mít moc těžké, protože bylo teplo a hodně vlhko.
9. Popiš, jak probíhal záchranářský den – kdy jste jedli, pracovali, odpočívali…..
Tým je rozdělený na 2 družstva, aby mohl pracovat v režimu 24/7. V Bejrútu jsme mohli zasahovat jen přes den, takže jsme se ráno nasnídali, vyrazili do terénu a po obědě jsme týmy vystřídali. Došlo i k vyžádání našich psů pro jiný tým.
10. Bylo to určitě náročné fyzicky, ale co psychika?
Svým způsobem to pro nás byl trénink, učíme se tyto situace zvládat, nemyslím si, že by psychika nějak utrpěla, spíš naopak.
11. Co Jerry, jak se mu pracovalo v takovém prostředí, jak to dával?
Jerry byl frajer. Všude bylo mraky skla, rozpálený asfalt, ale popral se s tím jako vždy, jsem za takovýho parťáka rád.
12. Jak dlouho jste v Bejrútu byli? Poznamenalo tě to nějak?
6 nocí, 7 dnů. Všichni si odvážíme důležité zkušenosti na příště.
13. Prožil jsi tam nějaký zážitek? Hrozilo nějaké nebezpečí?
Zážitkem pro mě, jako dobrovolníka, je například návštěva ambasády ČR. Celý tým byl díky naší ambasádě i místní armádě v naprostém bezpečí.
14. Co místní lidé? Jak to prožívají? Jak se na vás, záchranáře, dívali?
Na místě zásahu jsme místní nepotkali. Blízko kempu jsme mluvili s místními, ukazovali nám videa, vyprávěli o svých známých, kteří se zranili, nebo ztratili bydlení a moc nám děkovali na naší účast. Děkovali nám za to, že jsme u nich místo toho, abychom se doma věnovali svým rodinám.
15. Už jste v pořádku doma, respektive v karanténě. Dolehlo to na tebe nějak?
Pořád čekám, kdy to přijde, zatím nic. Už bych chtěl domu, čeká na mě práce, ale i karanténa k misi patří.
16. Kdyby přišla další podobná žádost o pomoc, pojedeš?
Tak o tom vůbec nepochybuj. Kdykoli a kamkoli.
17. Jak jsi se vůbec k záchranářství dostal?
Tomu asi nikdo neuvěří. Pořídil jsem si Jerryho jako domácího mazlíka. Když jsem ho chtěl naučit základní povely jako sedni a lehni, dostal jsem se v Chomutově na cvičák na Březenecké, kde se věnují i výcviku záchranařiny. No a pak už to vzalo rychlý spád.
18. Záchranář nemůže být každý. Co považuješ za svoji přednost, že právě proto můžeš zachraňovat lidi a pomáhat jim v nouzi?
To je otázka na mého velitele u dobrovolných hasičů, nebo na kolegy kynology.
19. Je těžké vycvičit psa na vyhledávání zavalených osob? Co vůbec výcvik obnáší? Může se to naučit každý pes?
Po téměř osmi letech práce s Jerrym s oblibou říkám, že je to snadné. Jerry se jako ten nejlepší parťák a záchranář už narodil, já jsem to měl za úkol jenom rozvíjet.
20. S Jerrym jste sehraný tým. Je to skvělý pes, dokonce se pyšní titulem mistr ČR IZS z loňského roku, kde jako jediný našel všechny osoby. Věříš mu? Jaké jsou vaše společné plány do budoucna?
Musíme si věřit, bez toho to nejde. Já jsem jeho oporou a on mojí. Jsme prostě parťáci.
