Ústí nad Labem - Dva roky pracuje v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem na ortopedické klinice, která je jedním ze 13 společných pracovišť Krajské zdravotní a Fakulty zdravotnických studií Ústecké univerzity J. E. Purkyně. Právě na této vysoké škole Edita Vacková nedávno absolvovala bakalářské studium v programu všeobecná sestra. Studium zakončila s vyznamenáním a červeným diplomem, za což si vysloužila mimořádné stipendium děkana. Kdo měl možnost sedmadvacetiletou ženu poznat, nediví se. Do zdravotnictví i studia skočila naplno - jak jinak.
„Začínala jsem na lůžkovém oddělení. Letos v červenci jsem dostala nabídku přestoupit na operační sál – a stala se ze mě sálová sestra. Do Masarykovy nemocnice na ortopedickou kliniku jsem před dvěma lety přišla na základě náboru pana přednosty Novotného na naší fakultě. Tehdy jsem sháněla práci, vybírala oddělení. A po referencích od spolužaček, které na ortopedii chodily na praxi, jsem si vybrala právě tento obor. Vliv hrála i pověst dobrého kolektivu a té chirurgické práce,“ ohlíží se Edita.
Práce na operačním sále je hodně specifická, říká. Praxi má i z lůžkového oddělení. „Obojí má něco do sebe. Na lůžkovém oddělení přicházíte do styku s lidmi, je to hodně kontaktní a různorodá práce: máme pacienty od dětí až po seniory. Na sále je práce zase dost aktivní, spektrum výkonů široké. Člověk si tu vyzkouší úplně všechno,“ vysvětluje sestra. Tak jako řada kolegyň, má za sebou i mnoho směn na kovidovém oddělení. Loni na podzim na infekčním, na jaře pro změnu na Klinice anesteziologie, perioperační a intenzivní medicíny - KAPIM, na JIP 4 vybudované pro pacienty s nemocí COVID-19. Další, a mimořádně silná zkušenost. Na klinice pomáhá s péčí o pacienty znovu, tentokrát o ty „necovidové“ na JIP 2.
Již na základní škole ji chytily kroužky, kde se učí první pomoc a zdravověda. „To je hodně důležité – nechávat na základce děti vyzkoušet si věci,“ je přesvědčena, že i tohle rozhodlo. Prošla čtyřmi ročníky gymnázia, ale nedokončila – přešla studovat na střední zdravotnickou školu, kde odmaturovala. Následovalo bakalářské studium na vysoké škole. Měla velkou motivaci pracovat ve zdravotnictví. „Vytrvala jsem a povedlo se,“ usmívá se.
Ne všichni absolventi „zdrávky“ či „bakaláře“ do zdravotnictví míří. „Ona je ta práce dost náročná, jak fyzicky, tak psychicky. Dlouhotrvající podstav středního personálu je bohužel citelný všude, což se promítá i do toho pracovního života, protože většina pracovníků je přetížená, má hodně přesčasů. S tím je obtížné případné nové síly motivovat,“ je si vědoma, protože studenti to vidí již při praxích. „Hodně se třeba nelíbí, jak je finančně ohodnocená. Můj spolužák ze střední školy je vystudovaná sestra, ale pracuje ve skladu, protože finanční stránka byla pro něj důležitější. I to má velký vliv na rozhodnutí,“ ví Edita Vacková.
Sladit studium s prací není legrace, potvrdí každý, kdo si to alespoň zkusil. Natož tak úspěšně jako Edita. Ohodnotilo to i vedení Ústeckého kraje. Na slavnostní promoci kromě mimořádného děkanského stipendia a červeného diplomu převzala z rukou krajského radního pro oblast zdravotnictví Ing. Radima Laibla věcnou cenu. „Myslela jsem si, že dostanu jako všichni diplom do ruky, tak mě to hezky zaskočilo,“ přidává úsměv mladá žena.
Drží pěsti všem, kdo jdou za svým cílem. Pochopitelně nejvíc budoucím zdravotním sestrám…