Ostrov u Tisé - Osm stanovišť, osm různých úkolů napodobujících reálné situace ze života. To čeká během necelých dvou dní na zdravotnické záchranáře na čtvrtém ročníku metodického cvičení posádek Zdravotnické záchranné služby Ústeckého kraje "Rallye Ostrov 2017". Letos se k českým záchranářům připojili navíc kolegové z Německa.
Společně se záchranáři procházíme vybraná stanoviště. Vše má maximálně simulovat opravdové situace, které se stávají nebo které se mohou stát. V lesích, skalách i objektech v okolí Ostrova u Tisé na Děčínsku se pohybuje sedmnáct posádek z Ústeckého kraje a čtyři z Německa. Záchranáři z Německa se účastní cvičení vůbec poprvé, a to v rámci projektu "Přeshraniční spolupráce a vzdělávání v oblasti zdravotnických záchranných služeb. "Záchranáři řeší jednotlivé situace, jako by byli v reálném životě," poznamenává mluvčí záchranné služby Prokop Voleník.
Dostáváme se společně k simulované záchraně malé holčičky, která spadla ze střechy. Německým posádkám pomáhají v komunikaci překladatelé. Komisaři hodnotí postupy a na závěr cvičení vyberou vítěze. Spolupráce s Němci je důležitá pro budoucí zásahy vyžadující třeba nasazení záchranářů z obou zemí. Jak poznamenávají němečtí účastníci, kteří pochválili organizační zvládnutí cvičení, jsou postupy v obou zemích mírně odlišné. "Očekáváme, že spolupráce bude nadále pokračovat a těšíme se na německou stranu," říká náměstek pro nelékařské zdravotnické profese Petr Bureš.
To už jsme u místa, kde se z pomyslného posedu zřítil myslivec. Zásah zdravotníků je zkomplikovaný psem hlídajícím svého páníčka. Ten má nohu probodnutou větví, po pádu z pětimetrové výšky má pravděpodobně také proraženou plíci a vnitřní krvácení. Maskování je dokonalé, z nohy opravdu trčí větev ze stromu. Při ošetřování najednou muž kolabuje a přestává dýchat. Záchranáři se přesouvají k figuríně a pokračují v resuscitaci. Přístupy zdravotníků jsou rozdílné. Jedni větev od stromu odřezávají, jiní by volali na pomoc hasiče. I to si komisař odškrtává ve svém hodnocení.
Jinde je v rámci cvičení soutěžící nucen vyšetřit pacienta v lese bez jakýchkoliv přístrojů a pomůcek. "Technické vybavení nám nesmírně pomáhá. Je ale důležité, abychom jako záchranáři dokázali správně používat i své smysly," dodává u stanoviště Prokop Voleník.
Zřejmě nejvíce adrenalinovou disciplínou je traverz po laně mezi dvěma pískovcovými věžemi a následné slanění do údolů. Hloubka pod námi? dobrých dvacet třicet metrů. Důležité je jištění, které je naprosto perfektní, tak aby se nikomu nic nestalo. "Záchranáři nejsou lezci," poznamenává jejich mluvčí. S pomocí profesionálů ale úkol zvládnou i amatéři.
Jsme u poslední zastávky, kterou společně se záchranáři absolvujeme. Její název je Baťůžkář. Přivolaná záchranka v hotelovém pokoji nachází ženu se zdravotními problémy. V umyvadle jsou zvratky, v záchodě krev. Zdravotníci se dozvídají, že žena byla v Africe a rozhodují o povolání biohazard týmu. I na takovéto situace jsou záchranáři v Ústeckém kraji připraveni a vybaveni.
