Nové Sedlo - Jaké místo a jakou roli sehrává kaplan ve věznici v této nelehké době, kdy komunitu odsouzených svírá covid? Dejme prostor Mgr. Romanu Rokovi, kaplanu z Věznice Nové Sedlo k zamyšlení.
Všeobecně
V jednom okamžiku stalo se, že záhadný vir obejmul celou zeměkouli. V každé části světa každý po svém se vypořádává s touto situací. Díky komunikačním technologiím můžeme čerpat zkušenosti s řešením jak nejlépe s virem naložit, nejdůležitější je předně chránit sám sebe, tím ochráním všechny kolem sebe.
Udržovat si hranici svého bytí, znamená vnímat hranici druhého a tím se dává najevo ohleduplnost, také soudržnost se svým okolím – rodinou, městem, krajem, státem. Více není třeba. Každé jiné pozemské bytí tvořící celek, stát, všude kolem nás činí totéž. Hranice mají svůj význam dokonce i v boji proti viru. Vždyť hranici má dokonce i samotný RÁJ.
Možnost
Virologové, epidemiologové, imunologové, vědečtí pracovníci, v jednom jsou ve shodě. Jak nejlépe čelit nákaze. Roušky předně, to ano. K posílení imunity a naší ochraně přispívá dobře – otužování. Tisíce let staré duchovní texty různých náboženství píší o prospěšnosti cviku těla ve studené vodě. Nejlépe po ránu, od chodidel směrem nahoru. Přísun vitamínu v různé formě.
Není to zvláštní, ale v neposlední řadě je to udržování stavu mysli v dobré náladě. Právě v této nelehké a složité době. Dát v sobě prostor tvorbě hormonu štěstí, dobré nálady, pozitivního vnímání. Upozadit hormon všemožných negativ a chmur, nálady na nic. Tím vším můžeme posílit svou imunitu, chránit sebe a všechny kolem sebe.
Odsouzení
Odsouzeným tato doba na klidu nepřidává. Je zvýšená potřeba vědět co se děje "venku". Ve zvýšené míře je znát zájem o zdraví rodinných příslušníků. Hovory se mnohdy stáčejí do různých dob života, dětských let nevyjímaje. Znatelná je nervozita, také strach. V tom všem nám právě slouží víra. Navzdory všem covidovým běsům a hrůzám kolem nás, náš Bůh nám dává vnitřní pokoj, klid na duši, harmonii duše a těla. A kolikrát k zklidnění stavu mysli odsouzeného stačí rozhovor s nadějí.
Svátky
Pomalu se začíná objevovat nálada přicházejících svátků. V souvislosti s covidem se často v médiích objevují názory, že letošní svátky budou. Budou ve stínu covidu, to asi ano, bude se více mysl soustředit na ty, kteří nebudou moci slavit společně v rodinném kruhu. V naději, která přichází s narozením Krista Páně, a o tom jsou vánoční svátky, se však dít nic zvláštního nebude.
Půlnoční mše možná nebudou, ale ostatní, dobrá nálada, nejenom dětí radost z dárků, radost být spolu a prožití svátků, tak jak je známe, to si vzít nenecháme. Přesto by nás situace letošního covidového roku mohla přimět zamyslet se nad stavem vlastního života, celého pozemského bytí, jaký že doteď byl, jaký je a hlavně, jaký může být v čase budoucím.
Božího požehnání se dostává každé lidské duši, která o to stojí. K ní to přichází. Pánu Bohu je jedno jestli je člověk věřící nebo nevěřící. Jemu jde o stav jeho duše, lidského srdce. Skrze toto poznání se pak k Bohu, Stvořiteli, Hybateli, vesmírné inteligenci, energii všeho míra, dostává člověk mnohem snázeji. Teprve pak se začínají v životě lidském dít zázraky. Tohle může mít v životě každý z nás. V tom tkví ona – Naděje a velká změna života.
Co k tomu dodat. Odsouzení ve Věznici Nové Sedlo, kteří si našli cestu ke kaplanovi jsou v dobrých rukou. A co je nejdůležitější, jak říká Roman Roka „udržet si stav mysli v dobré náladě a naději“.
(eko)
