Chomutov - Přes sedm stovek natěšených návštěvníků využilo hned první den otevření zooparku, aby navštívili svůj oblíbený areál. Někteří čekali už ráno přímo před branami, které se otevřely po šestitýdenní nucené přestávce.
„Malá nemohla dospat, hrozně se těšila,“ svěřil se tatínek, který se svou dcerkou přišel ke spodní bráně už před devátou hodinou. Pár minut, které museli počkat kvůli úpravě elektronického vstupenkového systému, je nijak nerozmrzelo. „Čekali jsme tolik týdnů, ta chvilka už byla nic,“ dodal s úsměvem, když oba prošli turniketem.
Dočkat se nemohla ani paní Chromcová se synem, kteří přijeli z Františkových Lázní. Ti navíc přinesli ručně kreslený plakát, ve kterém básní vyhlašovali dobrovolnou sbírku na krmení pro zvířata. Měli dokonce kasičku s prvním příspěvkem. „Bohužel dle regulí nemůžeme tímto způsobem sbírky pořádat, ale gesto to byl nádherné,“ zahřál přístup věrných návštěvníků ředitelku zooparku Věru Fryčovou. „Dohodli jsme se, že peníze použijeme na podporu oslů poitouských a rodina obdrží klasický sponzorský list,“ dodala.
Zoopark otevřel v pondělí 27. dubna po šesti týdnech, kdy byl zavřený vládním nařízením kvůli epidemii koronaviru. Původně se měly zoologické zahrady otevírat až v květnu, vláda však své rozhodnutí změnila a přidala k němu navíc několik podmínek.
Jednou z těch zásadních byl výhradně elektronický prodej vstupenek, který pracovníci zooparku museli zprovoznit během víkendu. „Samozřejmě jsme v průběhu prvních dní naráželi na drobné problémy, ale většinou se je podařilo vyřešit na místě. Systém navíc dál průběžně ladíme podle získaných zkušeností a ohlasů,“ dodává ředitelka. U obou vstupů je také proškolený personál, který je připravený návštěvníkům poradit, jak elektronickou vstupenku zakoupit na místě nebo jak se používají QR kódy.
V pondělí prošlo branami 731 lidí, v úterý to bylo ještě o třicet návštěvníků více. „Na lidech bylo vidět, že se k nám těšili. A musím říci, že my jsme se stejně tak těšili na ně. Prázdný areál konečně ožil, i přes roušky tu bylo vidět hodně radosti. Přišlo mi to jako shledání velké rodiny po letech,“ dodává na závěr Věra Fryčová.
