Chomutovsko – Jak bez obalu přiznává, obor onkologie jí před léty na lékařské fakultě nepřišel příliš zajímavý. Dělat něco tak okrajového? V životě ne! Dnes je primářkou hned dvou klíčových onkologických pracovišť – onkocenter v Nemocnici Chomutov a v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem.
Podobně prý smýšlela i o politice; ta jí ale spíš než nezajímavá přišla rozčilující. O politicích proto nikdy neměla valné mínění. Nyní se v nadcházejících volbách uchází o post senátorky ve volebním obvodu Chomutov jako kandidátka hnutí ANO. MUDr. Martina Chodacká je zkrátka příkladem toho, že nikdy se nemá říkat nikdy. Zeptali jsme se jí:
Můžete se čtenářům představit? Pokud možno podrobněji, než se lze dočíst ve strohých volebních materiálech…
Narodila jsem se v Olomouci, kde jsem také společně se svým budoucím manželem vystudovala lékařskou fakultu. V roce 1989 jsme se přestěhovali do Chomutova, protože jsme měli takzvané severočeské stipendium. To studentům dopředu zaručovalo slušný start do života – zajištěné pracovní místo a byt. Stipendisté oplátkou museli v severních Čechách po určitý čas pracovat. V roce 1990 jsem nastoupila na oční oddělení v Chomutově, ale asi po měsící jsem dostala nabídku z onkologie, kterou jsem přijala a nikdy jsem nelitovala, že jsem si nakonec zvolila právě tento obor. Během krátké doby jsem zvláštnímu kouzlu této specializace propadla. Onkologie je obor, který během posledních dvou desetiletích zaznamenal díky novým lékům a ozařovacím přístrojům velký pokrok v léčbě nádorových onemocnění. Primářkou v Chomutově jsem od roku 2008. Rok poté jsme se přestěhovali do Jirkova, kde žijeme dodnes. Mám jednu dceru a jednu vnučku. Doma máme kočku a psa, z koníčků mohu jmenovat zahradničení a rekreační provozování různých sportovních aktivit typu in¬ line bruslení, ježdění na kole, lyžování, občas chodím na pilates a jógu…
Jak se stane, že žena, která ve svém oboru získá respektované postavení a vede dvě významná onkologická centra, zamíří do politiky?
Bude to tím, že ve zdravotnictví pracuji už dlouho a nemám radost z toho, co vidím. Náš obor je v hluboké krizi, zdravotnictví je dlouhodobě podfinancované, systém vzdělávání budoucích lékařů i nelékařských specialistů je špatný… Budu¬ li — trochu sobecky — hodnotit pouze stav svých oddělení, vybavením patříme k nejmodernějším. Ale já se začínám bát, že jednoho dne bude vše krásně opravené, ale nebude mít kdo léčit a nebude nikdo, kdo by ty moderní přístroje obsluhoval. Problém je především v nedostatku zdravotnického personálu, jak já říkám, chybí lidský faktor.
Můžete to čtenářům objasnit?
Pracovat v nemocnici dnes mladé absolventy lékařských fakult neláká, finančně daleko zajímavější je stát se praktickým lékařem nebo si otevřít specializovanou ordinaci. Z mnoha a mnoha stážistů, kteří naším oddělením prošli, prakticky nikdo nezůstal pracovat v nemocnici, téměř každý má dnes soukromou praxi. Chybí i nelékařský personál. V případě onkologie to ani tak nejsou zdravotní sestry (tedy zatím), ale je problém sehnat třeba odborníky na místa radiologických asistentů. Školu pro ně v našem kraji před lety zrušili a jejich nedostatek nepociťujeme jenom my, ale například i rentgenologové či oddělení nukleární medicíny.
Jaké jako kandidátka na senátorku nabízíte řešení?
Absolventy je třeba lákat a motivovat — nabídnout jim nejen místo, ale třeba i byt, podobně jako tomu bylo v době mých studií. Vím, bylo to za minulého režimu, ale nebylo to vymyšleno špatně. Další zásadní věcí je, že systém vzdělávání lékařů je krkolomný a zdlouhavý. Dřívější uspořádání bylo o poznání pružnější. A ani nástupní platy v nemocnicích nejsou pro absolventy fakult motivující. Je nesnadné stručně vystihnout podstatu, protože jde o výsledky velmi dlouhých procesů, které byly nastartovány už v polovině 90. let. Stále důraznější námitky lidí z praxe nikdo z politických reprezentantů nebral vážně. Snad i to patří k důvodům, které mě donutily výzvu vstoupit do politiky přijmout. To, že člověk sedí a nadává, ještě nikdy k žádné změně k lepšímu nevedlo.
Chápu tedy správně, že s nápadem kandidovat vás oslovilo hnutí ANO? Čím vás přesvědčilo?
Ano, můj nápad — a ani nějaká utajená touha — to nebyly. Pochopitelně si nemyslím, že „spasím svět“; ale když už taková výzva přišla, řekla jsem si, že bych to měla zkusit. A proč hnutí ANO? Připadá mi takříkajíc nejnormálnější, není to klasická politická strana a jejich názory jsou mi nejbližší. Jak už jsem výše naznačila, všechny ostatní politické strany, které se u moci vystřídaly od 90. let, už předvedly, co „umí“. Právě ony — a nikdo jiný — dovedly české zdravotnictví tam, kde je dnes…
Zadavatel: ANO 2011; Zpracovatel: Production team s.r.o., ANO 2011.cz
