Jirkov - Zákon o obecní policii stroze říká, že strážník je povinen každému poskytnout pomoc v rozsahu svých oprávnění a povinností. Jsou ale situace, kdy je potřeba ještě víc. Například prokázat obětavost a pořádný kus odvahy.
Jirkovští strážníci Zuzana Lacinová a Alexandr Štambachský v tomto směru obstáli, když na sklonku roku zachraňovali muže tonoucího v ledové vodě Podkrušnohorského přivaděče (o případu jsme psali ZDE). "Udělali bychom to zase," shodují se oba městští policisté, kteří berou pomoc člověku v nouzi jako samozřejmou součást své práce.
Bez ohledu na své zdraví jste se vrhli do zrádného koryta pro již bezvládné tělo zraněného muže, který do přivaděče spadl. Když jste ho tam viděli, ani na chvíli jste nazaváhali, zda pro něj vlézt?
Zuzana: Na to člověk v ten okamžik ani nepomyslí.
Alexandr: O žádném případném riziku v tu chvíli nepřemýšlíte.
Díky vašemu činu muž hrozivou nehodu přežil. Jaký to byl pro vás pocit?
Zuzana: Pocit to byl normální. Pán byl po vytažení z vody tak promrzlý, že s námi ani nedokázal komunikovat. Nevím, co s ním bylo dál, když si ho sanitka odvezla. Takové informace nám pak už nikdo nesděluje.
Alexandr: Od zdravotníků jsme se v tu chvílí jen dozvěděli, že byl těžce podchlazený.
Zažili jste někdy jako strážníci nějakou podobnou vypjatou situaci, kdy jste se museli rychle rozhodovat a třeba i riskovat své zdraví?
Zuzana: Šli jsme třeba se zásahovkou do jednoho bytu, kde to bylo podle oznamovatele vysloveně na nože. I ten den, kdy jsme zachraňovali pána z přivaděče, jsme vyjížděli k případu, kdy muž ohrožoval ženu nožem. Dorazili jsme tam s kolegou jako první. Před příjezdem státní policie a naší druhé hlídky se nám na místě podařilo vyhrocenou situaci zklidnit.
Alexandr: V ten moment necítíte strach. Když máte navíc parťáka, na kterého se můžete spolehnout, tak vás to ani nenapadne.
Zuzana: A my dva se na sebe spolehnout můžeme.
Přátelíte se i v civilu?
Zuzana: Trávíme spolu skoro každý den, tedy mnohokrát i čas po práci .
Alexandr: To třeba vezmeme naše rodiny a jdeme si zahrát bowling.
Proč jste se rozhodli pro povolání strážníka?
Zuzana: Už od základky jsem chtěla být policistkou. Pak jsem se ale zamilovala a nešla na policejní školu. Pracovala jsem postupně na šachtě, v obchodě i na benzince. A protože pocházím z Jirkova a věděla jsem, jak to tu chodí, využila jsem příležitosti, přihlásit se k městské policii.
Alexandr: Snad už v osmé třídě základní školy mi v testech vyšlo, že budu inklinovat k uniformě. Nejprve jsem pracoval v armádě, pak jako vedoucí autodílů pro autorizované servisy. Pro povolání strážníka jsem se rozhodl jednak proto, že nejsem zvyklý být někde zavřený ve fabrice, a dále z toho důvodu, že jsem chtěl dohlížet na veřejný pořádek. S tím bohužel souvisí to, že na nás někteří lidé i nadávají...
Zuzana: Zkrátka ne každému se dá zavděčit.
Městská policie v Jirkově stále hledá do svých řad nové členy. Jaké charakterové vlastnosti by podle vás měli mít potenciální uchazeči o tuto práci, kromě toho, že musí splnit předepsané požadavky?
Zuzana: Měli by to být také vyrovnaní lidé. A spolehliví.
Alexandr: Měli by umět v každé situaci zachovat klid. A mít to v hlavě srovnané.
