ČR - Někteří si radši berou půjčku, protože jednání o „mimořádné okamžité pomoci“ je prý s úředníky leckdy nemožné. Řadu sólorodičů nezachraňuje od dluhové pasti stát, který zavřel školy a svými zákazy způsobil ztrátu obživy, ale Klub svobodných matek.
Lidem v nouzi posílá potravinové balíčky, nabídl i dva tisíce na školní potřeby a pět tisíc na bydlení. Ještě stihnete pomoci klubu s nezávislým průzkumem, jak jsou na tom osamělí rodiče pět měsíců od začátku koronakrize. Zatím to vypadá, že nejhůř jsou na tom ženy, které před krizí zodpovědně pracovaly.
Špatně na tom zůstaly například osamělé živnostnice bez ošetřovného na 13leté děti, i propuštěné ženy, kterým otec ratolestí dluží statisíce na výživném. Není pravda, že mají automaticky nárok na pomoc od úřadu práce. Projít celým procesem, prokázat vše, co úřad práce chce zjistit i od třetích osob, a doložit „dostatečné“ argumenty, není podle některých zkušeností úplně jednoduché.
„Nikdy jsem stát o nic nežádala a po zkušenosti s Mimořádnou Okamžitou Pomocí už vím proč. To bylo tak hrozný, že jsem prostě peníze vyřešila jinak. Chápu, že každý nemá tu možnost si v rodině půjčit... Zároveň myslím, že systém dávek je zkrátka špatně a mnohdy nejsou vypláceny potřebným,“ popsala svou zkušenost s úřadem práce Lucie M. z komunitní skupiny Klub svobodných matek. Žena raději riskla své zadlužení u těch, jimž důvěřuje a nebude jim muset platit lichvářské úroky.
I ´obyčejným lidem´ došlo, že „korona jasně ukázala, jak může být těžké vyžít jen z jednoho příjmu - stačilo, aby nepřišlo Ošetřovné a mnohým se rozpočet zhroutil jako domeček z karet“. V diskuzích skupiny Klub svobodných matek zaznělo také: „Stát s pomocí zamrzl minimálně 10 let", „ne každý dosáhne na příspěvek na bydlení. Na ´hmotce´, co tak čtu, vstřícní moc nejsou“.
Úředníci někdy žádost ani nepřijmou. To je ale nezákonné
Problémem je skutečně hojné zamítání dávky Mimořádná okamžitá pomoc, která přitom ze strany ministerstva měla celostátní bujnou propagaci. Někdy člověka odradí náročný kolotoč, který kvůli „státní almužně“ musel prodělat někdo ze známých, a nakonec stejně zůstal nevyslyšen.
Mnohdy jsou ženy odrazeny od podání žádosti už přímo na úřadě – do statistik se tak tento počet potencionálních žadatelů vůbec nedostane. Čísla odmítnutých tak působí „líbivěji“.
Dávka „Mimořádná okamžitá pomoc“ měla během nouzového stavu velkou reklamu: i na úřadech v Ústeckém kraji ležely letáčky a na poštovních přepážkách samolepky. Přitom je zamítána i v případech, kdy rodič OSVČ neměl nárok na Ošetřovné, přišel o část příjmů a nepobíral jiné dávky ani výživné, které je mu i dluženo. Foto: Lucie Bartoš
Úřad práce je přitom povinen žádost přijmout vždy. I když je neúplná. I když chybějí přílohy. I když situaci dotyčného zná z jiného řízení a „domnívá se“, že by na dávku stejně nedosahl. Nic takového ale pracovník nemůže rozhodnout jen tak od stolu, natož po telefonu. Je povinen vždy žádost přijmout a následně vyzývat k jejímu případnému doplnění.
Dozvíme se „skutečnou pravdu“?
Minimálně ještě během pondělí mohou svobodné matky, či obecně samoživitelky, pomoci s velkým průzkumem, který má - nezávisle na státní správě - vyhodnotit skutečný stav českých sólorodičů po téměř pěti měsících od začátku COVID-krize. Informace sbírá Klub svobodných matek, který nečerpá žádnou dotaci od státu.
Z otázek, které respondenti, potažmo respondentky, vyplňují, je zjevné, co motivovalo organizátory k této anketní akci. Čiší to i z nářků, které mnohé ženy sdílejí v neveřejné skupině Klubu.
Vyplývá z nich, že pád do nových dluhů hrozil, hrozí nebo se již udál například v důsledku velmi pozdních výplat Ošetřovného či proto, že na něj rodič neměl nárok kvůli věkovému mantinelu 13 let věku potomka.
Podle toho, co konstatovala už dříve ředitelka Klubu svobodných matek Dana Pavlousková, krize paradoxně nejvíce postihla ty samoživitelky, které pracují a před krizí byly na státu zcela nezávislé. Šedesát procent z nich nemělo před krizí vůbec žádné úspory.
Podle Pavlouskové už v květnu třetina samoživitelek sahla po půjčce, když se jim rodinná situace zhoršila z důvodu koronakrize. V tehdejším celostátním průzkumu, kterého se zúčastnila tisícovka žen, to zjistil právě Klub svobodných matek.
Klub chce vědět mimo jiné to, zda se v tuto chvíli daří splácení těm, které se musely během krize zadlužit. Ze statistických dat bude zřejmé, zda někteří lidé ve špatné ekonomické situaci museli dokonce vzít další půjčku, aby tu první zvládli splatit – ať již proto, že jim stále nedorazilo očekávané ošetřovné, nebo vůbec nedosáhli na žádnou ze státních kompenzací pro domácnosti.
Rozklíčovat by mělo být možné i to, kolik ze zadlužených lidí „vypoklonkoval“ úřad práce se žádostí o mimořádnou dávku.
Jedna z otázek cílí také na skutečnost, že někteří už předem vzdali podání žádosti o mimořádnou okamžitou pomoc, nebo například požadované podklady a výzvy úřadu práce nezvládli dokončit, tedy v podstatě vzali žádost zpět.
Dana Pavlousková zatím nechce odhadované výsledky aktuální ankety, které se v odpovědích již rýsují, naznačovat. „Závěry z dotazníků bychom mohli mít koncem týdne,“ sdělila redakci s tím, že v tuto chvíli nebude Klub pouštět dopředu ani náznaky trendů, byť je prý očividně tušíme.
Jak velký kostlivec to bude teď?
Nezisková organizace chce mít vlastní, čerstvá objektivní data. Na základě nich je schopná co nejlépe, a oproti státnímu aparátu i velmi rychle, reagovat. Má to smysl: Už v březnu tak pomohla řadě rodičů od toho, aby se museli upsat nevýhodným překlenovacím půjčkám.
Už z jarního průzkumu vyplynulo, že dvě třetiny samoživitelek – konkrétně 66 procent – nemají aktuálně finance na zajištění prázdnin pro děti, ať v podobě letních táborů nebo výletů a podobných zážitků. Pouhá pětina stihla tábory zaplatit před koronakrizí nebo na to financemi disponují.
Jak zjistila naše redakce, například úhrada letního tábora, který byl objednán již například v únoru, není úřadem práce považována za nezbytný výdaj.
Novodobé „pastelkovné“ zajistily matky matkám
Se začátkem školního roku, záhy po koronakrizi, navíc čekají rodiče další finanční nápor na peněženky kvůli nákupu školních pomůcek.
Klub na to už během léta reagoval již několikátým „koronavirovým“ programem, nazvaným „Back to school“, který má odvrátit další zadlužování samoživitelů. Zajistil prostředky pro jakési „pastelkovné“. Přispěje samoživitelům v nouzi na nákup školních potřeb, obědů nebo kroužků částkou ve výši 2 000 korun.
Hned v březnu přitom klub spouštěl například potravinový program, která stále běží. Následoval příspěvek na bydlení. „Zázračný“ balíček od klubu, který založily samoživitelky, zahrnoval na léto i poukazy na tábory a letní výlety.
„V měsíci červenci jsme vydali rekordní částku 367 tisíc korun 112 rodinám. Největší zájem byl o potravinovou pomoc, hned za ní o pomoc s nájmem a tábory. Právě na letní tábory se nám povedlo poslat od začátku letní kampaně 115 táborníků,“ informovala Dana Pavlousková.
Výživné nepomáhá. Tři práce, ale přišla korona…
Neobjevují se bohužel zprávy o tom, že by se zlepšil trend výběru výživného. Situaci již tak živořících rodičů s dětmi zhoršuje stálá nevymahatelnost alimentů. Nepřidává tomu ani aktuální zpravodajství, jak vyplývá například i z našeho nedávného článku „Krkavčí otcové neplatí na své děti, na výživném dluží půl milionu!“
Během víkendu jej komentovalo několik žen: jejich příspěvky jsou stručnou, ale výstižnou sondou do českého práva dětí na výživu.
„Takže dostanou podmínku. No a následně podmínku na podmínku, a neudělá se nic. Známe to bohužel z vlastní zkušenosti,“ napsala karlovarská čtenářka Alena. Další její slova potvrdila: „Přesně tak. A pak to matka vzdá, protože jen lítá k soudu, a bez výsledku,“ nastínila, že boj samoživitelek o práva na důstojné živobytí dítěte končí donkichotsky jako boj s větrnými mlýny. Zanedbání povinné výživy dítěte je v Česku druhý nejčastější trestný čin.
Kdyby tu nebyly sítě a na nich Klub, tak by s dětmi bylo co?
A konkrétní příběhy s happyendem? Například maminka Monika musela náhle na operaci a ač byla zaměstnaná, náhle tím přišla o příjem a dostala se do svízelné finanční situace. Klub jí pomohl se zaplacením nájmu, aby se nedostala do dluhové spirály.
Radka vychovává sama dvě děti a její dvanáctiletá dcera navštěvuje speciální školu pro neslyšící, která je placená. Vzhledem ke krizi se dostala do finančních problémů a neměla z čeho školné zaplatit. Kdyby nepomohla organizace, která vznikla rovněž z podnětu jedné svobodné matky, spadla by buď do dluhů, nebo by její neslyšící dcera musela měnit školu.
„Katka se stará sama o čtyři děti, z toho dvě s postižením. Výživné dostává minimální a proto má tři zaměstnání, aby rodinu uživila. Bohužel zásahem koronakrize o dvě práce přišla. Klub jí proto pomohl s úhradou nájmu,“ zní další příběh, který klub mohl prozradit.
„Kdyby nebyly sociální sítě, tak s těmi dětmi a maminkami bude co... Kdyby lidi neposílali nákupy a zadarmo věci, tak nepřežijou?“ vznesla řečnický dotaz aktivní členka klubové komunity Dita.
Zůstává na veřejnosti a volených zástupcích lidu, aby z toho posoudili: Zda nové zadlužení obyvatel v důsledku vládních opatření a zavřených škol, které byly nad rámec všeho spojené s vícenáklady v domácnostech, bylo nutné. Nebo proč jsou zamítány žádosti o „covidovou“ dávku samostatně výdělečně činným samoživitelům, kteří prokáží přímý vliv vládních restrikcí na svou rodinu a růst nákladů v důsledku povinností, které jim a jejich dětem nařídil stát. Ten stát, který nezvládne ani vymáhat vlastní právo, když jde o děti a jejich povinnou výživu.
Jste-li samoživitelka, pomozte s průzkumem ZDE.
