Chomutovsko - Jsou téměř všude. Dostanou se k vám i tou nejmenší škvírou, v noci vám sají krev a na kůži se objevují kousance. Co dělat v případě, že se k vám nastěhovali nezvaní hosté?
Hlavně nepanikařte. Štěnice jsou rozšířené po celém světě a živí se primárně krví teplokrevných živočichů, jde o běžného parazita lidí, krev ale může sát i domácím mazlíčkům. Domů se vám můžou dostat všelijak, kromě preventivního postřiku tak neexistuje způsob, jak se na ně připravit. Nepomůže vám ani pravidelný úklid, štěnice se dokážou zabydlet i v těch nejčistších domácnostech.
Domů se vám můžou dostat přes stupačky od sousedů, přes škvíry u topení, přes práh pode dveřmi nebo dokonce přes zavřené okno. Štěnice je schopna za den ujít i padesát metrů a dojde k vám klidně i po fasádě domu. Můžete si je ale i přinést z dovolené, nebo z veřejného dopravního prostředku. Jsou prostě všude. Schovávají se ve škvírách, spárech a na těžko přístupných místech. Jejich hubení je proto často velmi obtížné. Důležité je ale zachovat chladnou hlavu, štěnice jsou sice nepříjemné a lidem můžou způsobit psychické problémy, nebyl u nich ale podle studií prokázán přenos chorob, takže se kromě pokousání ničeho bát nemusíte.
Pokud už najdete v bytě štěnici, je důležité tento problém začít okamžitě řešit. Pokud už je totiž máte v bytě vy, je jen otázkou času, než se rozlezou dále v bytě a také k sousedům. Štěnice se množí poměrně rychle, po napití krve nakladou asi pět vajíček. Nepomůže vám ani odjet na nějaký čas pryč, jelikož štěnice je schopná přežít bez potravy až rok. Nesnažte se s nimi však vypořádat na vlastní pěst. V dnešní době existují odborné firmy, které zaručují stoprocentní vyhubení štěnic. Na přípravky, které tyto odborné firmy používají, je však potřeba mít osvědčení, tudíž nejsou běžně k dostání a dostupné přípravky pro širokou veřejnost nemusí být účinné, ba naopak, štěnice si mohou vytvořit rezistenci, nebo je vyženete z úkrytů a rozlezou se po bytě a jejich hubení potom bude ještě obtížnější.
Pokud si nejste jisti jejich výskytem, existují feromonové či tepelné lapače, které vám jejich výskyt potvrdí, nebo vyvrátí. Pokud bydlíte v družstevním domě, stačí tuto nepříjemnou skutečnost nahlásit správci domu, který pozve deratizační firmu. Náklady jdou za družstvem, tudíž není potřeba ani nic hradit. V případě, že se však nemáte na koho obrátit, doporučujeme kontaktovat odbornou firmu zabývající se hubením obtížného hmyzu. Důležité je také vyprat povlečení a oblečení, přičemž perte na minimálně 60°C. Tato teplota totiž spolehlivě zahubí veškerá vývojová stádia štěnic. Pomoci vám hodně může například také parní čistič.
Štěnice sají krev jen v noci, proto je přes den v bytě neuvidíte. Pokud lezou štěnice v bytě i ve dne, znamená to že jsou už opravdu silně přemnožené. První příznaky výskytu jsou většinou štípance na těle (většinou jsou pár centimetrů od sebe, štěnice dělají takzvanou "cestičku"). Dost často jim lidé nevěnují pozornost, protože můžou vypadat jako štípance od komára. Narozdíl od komára vás ale štěnice pokouše i na místech, která máte přikrytá. Další stopou výskytu štěnic v bytě jsou výkaly - malé černé tečky, které můžete objevit většinou v postelové konstrukci, roštech, nebo záhybech matrace. Dostanou se ale i pod parkety, nebo lino. Můžete je mít dokonce také v autě.
Někteří lidé však jejich výskyt neřeší. Buď se bojí ostudy, nebo si myslí, že na ně štěnice nejdou. Opak je ale pravdou, někdo snáší kousance lépe a tak ani nemusí zjistit, že je doma má. V každém případě je nezbytné je vyhubit, než se rozlezou dále. Mohou cestovat panelovým domem klidně hned několik pater, než si najdou hostitele. Důležité je mít pevnou vůli a pokud jsou hodně přemnožené, obrnit se trpělivostí. Jejich vyhubení totiž nějaký čas zabere. Rozhodně byste měli omezit návštěvy u známých a příbuzných, kam je můžete zanést a naopak vyvarovat se návštěvám, které si je od vás zase mohou odnést.
Pokud už došlo na jejich hubení odbornou firmou, postříkané plochy nevysáváme ani nevytíráme (postřik je pro štěnice toxický i po zaschnutí). Vajíčka štěnic nedokáže ale zabít žádná dýmovnice ani postřik, proto se postřik většinou po 2-3 týdnech opakuje, aby došlo k vyhubení všech štěnic. Deratizátoři většinou lidem vše podrobně vysvětlí. I po postřiku je však potřeba kontrolovat místa, kde se štěnice nacházely, ošetřená místa však už ničím nestříkáme ani neutíráme, můžeme je ale zamést, nebo vykartáčovat spáry. Mít štěnice není hanba, může se to stát komukoliv. Nemějte tedy strach začít situaci hned řešit, čím dříve se váš byt či dům vystříká, tím dříve budete mít po problémech.
