Ústecký kraj – Krimistory jsou u konce. Poslední díl je shrnutím činnosti týmu Peruc, realizací případů a trestů, s kterými pachatelé odešli od soudu.
Vážení a milí čtenáři!
Náš příběh se pomalu blíží ke svému konci. Zde musím říci, že ani já jsem nebyl u dokončení realizace, ale od konce roku 2000 jsem byl převelen na jiný druh činnosti, kde jsem byl v různých funkcích až do konce mé policejní kariéry. Možná, když bude zájem tak Vám povyprávím skutečné příběhy z 90 let a ne ty televizní pohádky.
TÝM POKRAČOVAL V ČINNOSTI. VÍDAL SE I PO LETECH
Tým se zúžil a ještě pokračoval více jak rok a prováděl ustanovení zajištěných věcí a předání původním majitelům. Tým po mně převzal Jarda Zahálka a dotáhl to až do nějakého přiměřeného konce. Zde bych uvedl, že když jsme tým zakládali, tak my dva jsme byli, jak se říká, nejstarší pardálové. Jinak do týmu byli přiděleni mladí policisté a policistky v té době začínající u kriminální policie. Přesto se celý tým stmelil, a to co jste četli a ještě budete, je jejich výsledkem. Já sám jsem se zprvu obával výsledku, ale musím říci, že před všemi musím smeknout.
Tým se ještě několikrát sešel, abychom si všichni popovídali o historii a budoucnosti. Jen poslední setkání nám zhatil „korona“. Není to krásné, když takhle žijí kolegové ve zbrani i po letech. Na setkání přišel i krajský státní zástupce a znalec z památkového ústavu. Bohužel další ze znalců přes knihy už není mezi námi, byl to kancléř z Biskupství Litoměřického, kterého v závěru nahradil jeho syn.
Ještě bych rád v závěru prezentoval některé opravdu prima věci, které jsme dohledali. V průběhu jsem Vám ukázal to nejvzácnější a to madonu v hodnotě dva a půl milionu korun, černou madonu a další hezké věci. Tak dnes vyberu další, nemohu všechny, protože jsme kvalitních věcí zajistili mnohem víc.
ZHODNOCENÍ TÝMU PERUC
Nyní trochu té statistiky. Tým začal pracovat v lednu 2000. Ale již v roce 1999 po vyhodnocení situace a nevhodných zásazích z policejního prezidia bylo zřejmé, že k něčemu takovému dojde. Důvody jsem Vám uvedl již na začátku svého vyprávění. Realizace velkých případů včetně vražd týmovou prací byla více méně specialita Ústeckého kraje, kterou v rámci republikových porad šířili jeho pracovníci po celé republice. Bylo to v době, kdy krádeže vloupáním do kostelů a dalších kulturních památek byl v plném rozmachu.
Podle výsledků mohu tvrdit, že se nám podařilo tento trend ne zastavit, ale alespoň přibrzdit. Při domovních prohlídkách většinou u překupníků se podařilo zajistit 812 věcí. Jednalo se o obrazy vysoké hodnoty, sochy, knihy, některé ručně malované prvotisky, opět obrovské hodnoty, liturgické věci, kalichy, monstrance tácy. Většinou se jednalo o zlacené stříbro, některé i s drahými kameny.
Celková hodnota zajištěných věcí byla odhadnuta znalci na necelých 63 miliónů korun českých. Ovšem celková hodnota odcizených věcí v té době byla jistě až třikrát větší než hodnota věcí námi zajištěných. Podařilo se nám díky zajištěným věcem vrátit tyto do míst, kde byly odcizeny, před mnoha lety.
REALIZACE PŘÍPADŮ
Ještě se vrátím k hlavní realizaci případů, kdy proběhlo zadržení všech hlavních pachatelů, tak i překupníků. Celou akci jsme připravovali téměř měsíc, celý tým. Když jsme to spustili, tak každý i ten nejposlednější policista věděl, jaká je jeho náplň práce a měl k tomu připraveny optimální podmínky. Realizace se zúčastnilo mimo tým 260 příslušníků policie na různých úrovních a probíhala v Severočeském, Středočeském, Jihočeském a Východočeském kraji. Zadrženo bylo najednou 21 pachatelů. Spolupracovali s námi další složky jako ochrana letišť, ochrana železnic, celníci. Ti všichni nám zajistili, že z republiky neutekla (jak se říká) ani myš.
Realizace probíhala od ranní 4 hodiny a byla ukončena v 8 hodin druhý den. Ráno jsme si rozdělili úkoly na jednotlivé skupiny, které vedly příslušníci týmu a musím říci, že odpovědně i když to všechno byli mladí příslušníci policie.
TRESTY PACHATELŮ
Teď si řekneme něco o odměnách pro pachatele. Protože to je už dávno a většina pachatelů se odvolávala až k vrchnímu soudu, tak vše nemusí být úplně přesné. Rozhodnutí soudu krajského a po odvolání vrchního si vyhodnoťte sami. Mně jako osobě na případu zúčastněné to nepřísluší. Ještě bych upozornil na rozsudek P. Č. který dostal 6 let a pak, že se vyplatí u výslechu zatloukat, zatloukat.
Oba bratři Robert a Aleš H. dostali příděl 10 let do věznice s ostrahou. K tomu si Robert přidal 3 roky za vloupání do pravoslavného kostela v Praze 3 po propuštění z vazby. Rudolf H. se trestu vyhnul tím, že spáchal sebevraždu ve věznici. Rozsudek odvolacího soudu měl asi 240 stran.
Abych Vám zajistil informace po tolika letech, musel jsem obtelefonovat a nebo navštívit kamarády, abych se o dořešení případu něco dověděl.
Ještě k ostatním zainteresovaným osobám v této kauze. Rodina Romů spolupracujících s bratry Robertem a Alešem H. byla podělena výkonem trestu od 3 do 6 let. Nepodařilo se mi zjistit trest pro Jaroslava K.
Tereze P. Vrchní soud po odvolání trest zmírnil na trest podmínečný a dohled probačního úředníka. U všech ostatních byl trest podmínečný od 3 do 5 let. Většinou byl uložen dohled probačního úředníka.
Ještě jeden detail k osobě Václav S., který v této kauze figuruje jako překupník. Tak ten po propuštění z vazby zmizel, dosud se ho nepodařilo vypátrat. Hovořilo se o tom, že byla vyzrazena jeho spolupráce s policií, rovněž se hovořilo o osobách ve vztahu na gang Berdycha.
Tak to je moje vyprávění o devadesátých letech u SNB a později policie ČR. Já jsem po odchodu z týmu dále pracoval u policie ČR konkrétně u kriminální police se zaměřením na vraždy, loupeže a mravnostní činnost. Ale tohle je již jiné vyprávění pokud bude zájem.
Chci poděkovat všem z celého týmu za skvělou práci!
Napsal V. Dvořák, bývalý kriminalista a šéf Specializovaného týmu Peruc
